THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Představte si brutální technický death metal, kde baskytarista máchá desetistrunným pádlem, které živí hlavně ultrarychlými tappingy a kapela za ním technicky balancuje na hranici vytyčenou profesory z PSYOPUS, ORIGIN, NECROPHAGIST nebo BRAIN DRILL. Že si podobnou zhovadilost představit dokážete jen stěží? Tak si poslechněte VIRAEMIA. Pokud jsem tu před nedávnou dobou pěl ódy na úchylnou přetechnizovanou brusku BRAIN DRILL, pak musím konstatovat, že tito řízci z Arizony jsou naspeedovaní naprosto totožným materiálem. Vyvýškované tappované kytary i basa se předhánějí v krkolomných pražcových dostizích a nad tím vším se vznáší přehlídka r;znorodých extrémních metalových hlasových poloh. Oproti BRAIN DRILL je VIRAEMIA přístupnější v melodice, která je komponována s větším citem a variabilitou, ale současně je naprosto stejně šílená a patologická jako u jejich soukmenovců ze slunné Kalifornie. Na ploše necelých dvaceti minut máte na tomto EP neuvěřitelnou sbírku technických libůstek, které si ničím nezadají s kapelami na špičce scény. Baskytaristům vřele doporučuji shlédnout videa od desetistrunného cvoka Scotta Plummera. Osmičku dávám jen proto, že si tvořím rezervu pro regulérní desku, která na sebe snad nenechá dlouho čekat.
8 / 10
ultimátní masakr
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.